Rok Františka Palackého v Neratovicích

Rok 2026 je rokem Františka Palackého.
Je přítomný v našem každodenním životě. Nosíme jeho portrét v kapsách i kabelkách na tisícikoruně. Jmenují se po něm školy, ulice i náměstí. Ale víme vlastně, kdo byl František Palacký? A proč má smysl připomínat si ho i 150 let po jeho smrti?

Letošek nabízí příležitost to zjistit — prostřednictvím výstav, vzdělávacích programů pro děti a mládež, kulturních akcí i besed. Oslavy pořádá město Neratovice 
ve spolupráci s Gymnáziem Františka Palackého a spolkem Svatobor. Celý rok vyvrcholí pietním setkáním u rodinné hrobky Palackých a na zámku Lobkovice, místě, kterému Palacký skutečně říkal domov.

František Palacký – proč na něj nezapomenout ani po 150 letech

Skutečný význam Palackého nespočívá v kamenných deskách a bronzových sochách. Palacký byl mužem, který spojoval rozum s charakterem, vzdělanost s pokorou
a veřejnou službu s osobní odpovědností. A právě proto mluví k dnešku možná víc, než bychom čekali.

Jaký byl jako člověk, otec a manžel?

Za vážným portrétem, který známe z tisícikoruny, byl člověk překvapivě jemný
a nenápadný. Doma se neprojevoval jako "otec národa", ale jako táta dvou dětí
a oddaný manžel. O svou nemocnou manželku Terezii pečoval s obdivuhodnou trpělivostí. Když musel být pryč, psal jí dopisy, až dojemně civilní, někdy láskyplné, někdy ustarané.

Se synem Janem řešil to, co řeší většina rodičů: školu, výchovu, občas i nenápadné "vyjednávání". Dceru Marii podporoval ve vzdělání i v sebevědomí, což nebylo v jeho době úplně běžné.

A pocty? Ty ho spíš znepokojovaly.
Když byl jmenován do Panské sněmovny, reagoval s úsměvem a upřímností člověka, který by raději zůstal doma u knih. 

Proč si Františka Palackého připomínat dnes?

František Palacký byl přesvědčený, že společnost stojí na hodnotách, ne na sloganech.
Ne na rychlých řešeních, ale na práci a charakteru.

Věřil, že svoboda je základ, vzdělání je cesta, mravnost není staromódní
a odpovědnost je povinnost každého, kdo se podílí na chodu společnosti.

A že sebelepší systém neobstojí, pokud lidé ztratí smysl pro slušnost. V tom byl velmi současný. Byl demokrat dřív, než to bylo moderní. A jeho přesvědčení jsou inspirací
i pro dnešní dobu. Proto se k němu vracíme. 

Proč si Palackého připomínáme právě v Lobkovicích?

Protože tady Palacký opravdu žil. Zámek v Lobkovicích byl letní domov jeho rodiny.
Místo, kde vznikala velká část jeho stěžejního díla – Dějin národu českého v Čechách
a na Moravě. Místo, kam za ním přijížděli přátelé i kolegové — a kde se pořád mluvilo
o knihách, politice a budoucnosti.

Lobkovice byly také místo plné osobních vzpomínek: radostných i bolestných. Právě zde odžil smrt své ženy Terezie a právě sem si přál vrátit naposledy. Jeho přání bylo splněno. Na hřbitově v Lobkovicích dnes odpočívá společně s Terezií.